Lenka Mrázová je inspirací pro ostatní svým konáním, svými postoji a svými hodnotami. Lidem kolem dává své nápady, znalosti a energii. Je úspěšnou koučkou a mentorkou, designuje vlastní workshopy s vysokou přidanou hodnotou.  

Soustředění a koncentrace v práci.

Dobrý den, Lenko, mnoho lidí se dnes nedokáže soustředit na jednu věc, jsme roztěkaní. Jak udržet pozornost v práci?

Potřebujeme k tomu mít krátkodobé cíle a taky trochu časový tlak. Pokud neděláme to, co nás extrémně baví. Protože když budu mít za úkol připravit novou prezentaci a já se tou prezentací chci pochlubit a dám do toho nějaké své zajímavé výsledky, zajímavá zjištění, tak věřte, že tři hodiny budu sedět nad prezentací, a že někdo nade mnou něco rozebírá, mě zajímat nebude. Protože budu dělat něco, co mě baví a co chci někam posunout.

Já mám obrovskou vášeň pro čísla a před dvěma měsíci něco nesedělo v mém účetnictví. Věřte mi, že jsem třičtvrtě hodiny hledala chybu, protože to byla výzva. A nikdo mě nemohl vyrušit, protože jsem ho velmi slušně požádala, ať přijde za dvě hodiny. Já jsem to chtěla najít, tam byla ta touha, a proto jsem se na to soustředila.

Samozřejmě pokud hledáte chybu, tak to chce po hodině jiný náhled, změnit perspektivu. Soustředěná a koncentrovaná jste v momentě, kdy si hrajete, kdy Vás to baví a v ten moment nevnímáte, kolik tomu věnujete času. Takže když si najdete takovou práci nebo kousky té práce, které Vás budou bavit, třeba že hledáte po někom chyby, protože Vás to baví, tak se dokážete soustředit.

Tak to je jedna věc, a pak je koncentrace, když jdeme a bavíme se spolu. My neumíme vzájemně naslouchat, vnímat toho druhého, co nám říká.

Já jsem si to jednou uvědomila na konferenci, kde jsem měla i vystupovat. Předtím se mi povedlo jedno koučování a mentálně jsem pátrala, co byly ty zdroje úspěchu. A najednou jsem si uvědomila, že já tam jsem, že tam sedím, ale moje hlava tam ještě nepřilétla. A v tu chvíli jsem si s hrůzou rekapitulovala, kdy už jsem tam seděla a byla duchem někde jinde. Bylo to nevhodné pro tu společnost a hlavně pro mě. Takže soustředit se minutu před vstupem do místnosti na to, kam jdu, co tam bude, kdo tam bude, co je cíl té schůzky, co se tam ode mě očekává a hlavně co je žádoucí výsledek? Mám tam promluvit před ostatními, nezakoktám se, dostanu se ke slovu nebo si jen vyslechnu názory ostatních?

Vy jste řekla, že když děláme to, co nás baví, tak se soustředit dokážeme. Dnes ale máme mnoho možností a můžeme dělat cokoliv. A některé z nás to pochopily tak, že musíme dělat všechno a všechno perfektně. Jak se soustředit na to nejdůležitější a rozdělit si úkoly během dne?

Zeptám se sama sebe, co chci, aby se ten den stalo? Chci mít například úspěšnou schůzku s klientem. Když je to moje priorita, tak to znamená, že tam včas odjedu a včas se připravím. A v tu chvíli není mojí prioritou to, že po mě někdo zrovna chce něco vyřešit, co je pro něj důležité. Já se potřebuji připravit na tu schůzku s klientem.

Další den mohu mít jinou prioritu, například si vyčistit stůl a vyčistit mail box. A to je to uvědomění, co chci, aby se ten den stalo, bez ohledu na to, jesli to mám napsané v diáři nebo nemám. Někomu ten zápis v diáři pomůže, někomu ne. Samozřejmě, že externí schůzky tam být musí. Ale pokud chci uklízet stůl, uklízet svoji mysl, všechno třídit, rovnat, tak je to užitečná práce. Někdo to udělá pro svoji disciplínu, někdo to potřebuje napsat.

Jak si mám sklidnit svoji mysl a koncentrovat se na práci, když nás je v kanceláři třeba třicet, hraje tam rádio, pořád někdo na někoho volá?

Tam je otázka, jestli se potřebujete odprostit od hluku? Dejme tomu, že ano. Tak si dejte sluchátka. Jemná sluchátka, ve kterých mi hraje něco, co mou mysl zase tolik neodvede. Když jdete v Praze po ulici, tak si také myslíte svoje věci, a když jste pohroužena do svých myšlenek, tak ani nevnímáte, že na Vás někdo volá. Takže Vy, když máte silnou věc k mentálnímu řešení, tak ji budete řešit. Open space není ideální na tvůrčí práci, ale většinou lidé vnímají jen takový drobný šum a ví, že vedle nich někdo je.

Proč myslíte, že taky chodí tolik lidí pracovat do kaváren? Protože tam mají jen ten svůj notebook, kolem je šum a nemají tam nic, k čemu by mohli utéci. Zatímco doma půjdu připravit oběd, zalít květiny, ještě tohle poklidím.

Někdy taky hraje v kanceláři taková rychlá rytmická hudba. Myslíte si, že to může být nějakým povzbuzujícím prvkem pro práci?

Záleží na typu práce. Pokud zpracováváte rutinně sto faktur, tak Vám ta rychlá hudba může pomoci. Pokud naopak hledáte mezi těma fakturama jednu chybu, tak Vás ta rychlá hudba může provokovat. Je to na individuálním nastavení. Najít si to "svoje". A kdybych tam viděla, že u té práce nejsem produktivní, že mě to unavuje, tak má opravdu smysl, abych v téhle kanceláři strávila svůj nejcennější čas?

I v práci můžeme mít v hlavě spoustu bariér, které nám brání rychle plnit nějaký úkol a my se bojíme zeptat. Někdy je to tak, že kolegyně čeká na naši chybu, my hledáme různé způsoby, jak to řešit sami a pak nestíháme tu práci, protože nechci dát najevo, že já něco neumím.

Z dlouhodobého hlediska nemá smysl předstírat, že já něco neumím. Je otázka, jestli jsem neznalá, líná si zjišťovat správnou odpověď a dva dny zkoušet, jestli k tomu dojdu. Nebo to přesahuje moji kapacitu a pak bych něco zastírala a za dva měsíce někde vykvete nějaký průšvih. To fakt nemá cenu. A pak je to taky otázka taktu, kdy se zeptat. Když se budu někoho ptát každou půl hodinu, tak věřte, že za tři zeptání po půl hodinách Vás ta dotyčná už moc ráda mít nebude.

Pokud přijdu dvakrát denně se seznamem otázek a ukážu, že jsem se snažila hledat cestu a že se jdu zeptat: "Mám názor A, ale něco mi říká, že názor B by mohl být také správný a ptám se na její zkušenost, tak věřím, že se mi té pomoci dostane. Ale nikdy bych se nesnažila mlžit: "Jo, to vím", a přitom nic nevěděla. Tak věřte, že dřív nebo později to vyjde najevo a může to být někdy hodně materiální průšvih.     

Děkuji za rozhovor. eM.